Proč se mi zdá progresivní zdanění spravedlivější?

28.2.2008

Způsob zdanění je možné posoudit z různých hledisek jako jsou spravedlnost, solidárnost, jednoduchost, nebo výtěžnost. Pokusím se probrat oprávněnost všech těchto kriterií a vysvětlit, proč mě z toho podle mého názoru nejdůležitějšího kriteria, a to spravedlnosti, vychází jako nejvhodnější progresivní zdanění. Chci tak reagovat na mnoho tvrzení vynořujících se v souvislosti s zaváděním rovné daně, jež tvrdí že tím nejspravedlivějším způsobem zdanění je lineární, nebo dokonce degresivní daň.

První bych chtěl zcela odmítnout kriterium výtěžnosti. Za feudalizmu by asi nejvíc trpěla nejchudší část obyvatelstva. Prostí lidé měli nejmenší možnost jak se bránit svévoli vrchnosti. Neuměli číst, psát a možná ani moc počítat, tak to měli těžký. V této době by jsme diskutovat zda je optimální aby pracovali 14, nebo 15 hodin denně a zda jim nenechat více majetku na kvalitnější jídlo a tím prodloužit délku produktivního věku. To by byli jedny z mála problémů při cestě za maximální výtěžností. Bohatým moc brát nelze, protože musí dbát na pořádek a výběr daní.

V současné době může člověk aspoň volit a tím nepřímo ovlivnit způsob a velikost zdanění určený zvolenými zákonodárci. Paradoxně se tak nejvíce ohroženou skupinou stává nižší střední třída. Stačí se podívat do minulosti, kdo nejvíce prodělává na posledních daňových úpravách. Z nichž hlavně ta poslední je z tohoto pohledu zvláště vypečená. Ze začátku je daň progresivní vlivem odečitatelných položek. Někde u měsíčního platu kolem 80000 kč náhle vlivem stropu sociálního pojištění změní svůj charakter na degresivní. Přestane se totiž zdaňovat rozdíl mezi hrubou a superhrubou mzdou.

Nevím zda se střední třída nedokáže bránit díky své názorové roztříštěnosti (půlka z nich pošilhává po vyšších platech, druhá má jiné starosti než peníze), díky svému relativně nízkému počtu, nebo díky malému politickému vlivu (jsou příliš kultivovaní aby zakládali odbory a na lobisty nemají peníze). Střední nižší třída je asi tím, kdo v současnosti nejvíce trpí tímto způsobem určení daní.

Určení výše daně výtěžností ovlivňuje negativně příjmy těch skupin obyvatelstva, jež se nedokáží bránit a jejichž politická moc je nejmenší. Utiskuje se tak část společnosti. Tato část společnosti může rezignovat na veřejný život a tím ovlivnit své okolí. Půjde-li například o tu část společnosti, jež je nejvzdělanější a nejslušnější, může celá společnost díky tomu hrubnout a propagovat nevzdělanost, nebo hlásat nadřazenost ekonomických zákonů nad ostatními hodnotami. Celý tento princip je pak v rozporu s ostatními kriterii určení daní, hlavně spravedlností. Proto si myslím, že pomocí výtěžnosti lze určit velikost daně, ale ne její progresi.

Dalším kriteriem je solidárnost. Nezdá se mi příliš vhodné jí tahat do zdanění, spíš bych ji nechal ve zdravotním a sociálním pojištění. Nemusí to však stačit a hlavně v případě kdy je solidárnost omezena stropem sociálního pojištění se mi nezdá od věci přihodit jistou míru progrese pro oblast vysokých platů.

Když jsem u solidárnosti, chtěl bych se zmínit o svém nesouhlasu jak s minulým systémem, kdy se platilo sociální pojištění v celém rozsahu platů, tak s tímto, kdy je zaveden určitý strop. Myslím si že by platba na solidárnost měla být lineární. Pokud někdo dá na solidárnost 5% svého platu, pak bych jeho zásluhy ocenil stejně bez ohledu na absolutní výši zaplacené částky. Oba dva systémy se mi zdají nespravedlivé, i když každý na jinou stranu.

Mě by se líbil například systém, kdy by se na důchod do výše například dvou násobků životního minima platila plná částka a důchod by se pomocí částky zaplacené na solidárnost dorovnal. Na důchod do výše například desetinásobku životního minima by člověk platil také celou částku, z čehož by ¾ šli na důchod a ¼ na solidárnost. Důchod by se tak zvětšoval menším tempem. Po překročení částky nutné k placení desetinásobku životního minima, by se platila jen ¼ obvyklé částky na důchod, která by šla na solidárnost.

Proč je dobré, aby daňová soustava byla co nejjednodušší snad nemusím připomínat. Z hlediska jednoduchosti by mohlo být dobré sloučit některé poplatky a přihodit je k dani z přijmu. Někde by bylo sloučení daní a poplatků i spravedlivé, protože by se dala určit výše poplatků podle výše přijmu. Například objem produkce odpadů může být do určité míry závislá třeba na výši přijmů. Proto by kromě poplatků za popelnice, mohla být přihozena i nějaká progrese bohatším lidem k dani z přijmu. Z hlediska jednoduchosti nevidím takový problém v nelinearitě daní, jako spíš v různých vyjímkách. Šel bych spíš cestou slučování daní a poplatků a odstraňování vyjímek.

Jako poslední nám zbyla spravedlnost. Pojdme si projít výdaje státního rozpočtu podle oblastí kam směřují a určit zda existuje závislost výše těchto výdajů směřovaných ke konkrétnímu člověku a výši jeho přijmů. Zkusím pak určit charakter tohoto vztahu. Podle výsledků pak můžeme říct, do jaké míry je spravedlivé, aby bohatší lidé platili větší daně.

Začněme školstvím. Dejme tomu že bohatší lidé jsou i vzdělanější. Studium na vysoké škole je nesmírně finančně náročné. Navíc studující neplatí daně ani pojištění. Proto by bylo správné, aby bohatší lidé platily větší daně. Vztah mezi vzdělaností a příjmy není jednoznačný, ale vzhledem k tomu že většina bohatých potřebuje vzdělané lidi i k udržení svého bohatství, předpokládám že u nich nebude problém s jistou mírou solidárnosti s těmi vzdělanými lidmi, kterým to zrovna moc nevyšlo. Proto si myslím že by příspěvek do školství měl být lineárně závislí na výši platu.

V kultuře je situace jiná. Myslím si že oprávnění nezajímat se kulturou mají jen lidi v nouzi. Je nemorální aby tito lidé přispívali na kulturu, protože z ní mají jen malý užitek. (Situace by byla jiná, pokud by vstup do divadel, galerií a dalších byl zdarma) Bohatí by mohli možná přispívat o něco víc, ale i přes to mě z toho vychází degresivní daň.

U výdajů na policii a soudnictví přesně nevím. Mnoho z případů je majetkového charakteru a tudíž závislých na příjmech a je zde lineární vztah mezi velikostí příjmu a výdaji, ale mnoho trestních činů je i jiného charakteru a zde by se uplatnila dań degresivní. Takže z toho vychází degresivní daň.

Ještě si neodpustím jednu poznámku, nezdá se mi totiž, že by policie a soudci měřili všem stejným metrem. Neměla by se pak ještě nějaká progrese přihodit těm bohatým?

Složitější to bude s úřady a platy jejich zaměstnanců. Zde je určení progresivity zdanění velmi složité. Úředníky zaměstnávají hlavně firmy a sociálně slabí lidi. Proto by na ně měla být vybírána lineární daň. U úkonů v souvislosti s firmami je výše administrativy závislá na obratu, tedy i částečně na zisku. U úkonů v souvislosti se sociální agendou by mohlo jít o solidaritu.

Ted se dostávám k dvěma posledním věcem. Jednou z nich je oblast politiky. A to jak na úrovni obcí, krajů, tak i státu. Zde to na první pohled vypadá na degresivní daň. Politiku potřebujeme všichni a není důvod proč by bohatí měli platit víc. Avšak je tu ještě jedna věc. Bohatí lidé mají možnost různými legálními, pololegálními či nelegálními prostředky tuto oblast ovlivňovat.

Vypadá to jako by politici z větší části pracovali na objednávku bohatých lidí a s tím co slibovali při volbách si moc hlavu nelámali. Pak by však měli za politiky platit ti, pro které pracují. Proč by tedy bohatí neměli na politiku platit nejvíce a daň neměla být progresivní? Moc je možná to po čem bohatí lidé touží víc než po penězích, tak proč by měli mít obojí.

Posledním výdajem který mě napadá jsou výdaje na sít silnic, dálnic, železnic, ostatní stavby ovlivňující krajinu a náhrady ekologických škod. Zde to vypadá na lineární zdanění. Čím víc peněz, tím víc člověk cestuje a používá infrastrukturu. Ovšem jsou tu dvě věci jdoucí nad rámec linearity. Čim víc peněz, tím člověk používá rychlejší a tím i ekologicky náročnější dopravní prostředky. Druhou věcí je že věřím, že člověk jako součást životního prostředí může do určité míry ovlivnit své životní prostředí. Čím však jde dále, tím by měl za to více zaplatit a to včetně jakési pokuty.

A právě ta pokuta je podle mě hlavním důvodem, proč by část daně z přijmu určená na tuto oblast měla být značně progresivní. Sice je divné platit za něco co člověk ještě neudělal (neutratil peníze za ekologicky nečisté věci), ale třeba u autorských poplatků z prázdného media (CD, DVD, kazeta) to nikomu nevadí. Navíc celý tento princip neurčitosti se táhne celým článkem a na rozdíl od autorských poplatků to jinak nejde. Nevím jistě jestli to český daňový systém dovoluje, ale asi je možné část peněz darovat na dobročinné účely a vyhnout se tak zbytečnému zdanění. Možná jde dokonce nakoupit před vánoci láhve archivních vín a rozeslat je všem obchodním partnerům a pak lobovat za zrušení stravenek, protože jsou zneužívány.

Pokud projdem všechny popsané výdaje, zjistíme že progresivní sazba daně z příjmu není tak nespravedlivá, jak se nám snaží podsunout někteří ekonomové a ODS. Současný stav, kdy je daň z přijmu v určité oblasti dokonce degresivní a spolu v kombinaci se stropem důchodového pojištění, se mi zdá jako velmi nespravedlivý. S progresí daně bych to moc nepřeháněl, ale co je moc, toho je až příliš. Myslím, že by ODS měla trochu myslet na stabilitu daňových zákonů a trochu ubrat ve zvýhodňování těch nejbohatších.

Zpět na hlavní stránku.