Vylučují se navzájem kapitalismus a socialismus?

18.11.2007

Mnoho lidí se ptá kam se tento svět ubírá. Vztah mezi socialismem a kapitalismem je většinou vnímán jako boj dvou protikladných směrů. Já si však myslím, že kapitalismus se v dnešní době doplňuje se socialismem a tvoří tak jednotný sourodý systém. V dalším textu se tuto myšlenku více popsat. Směr tohoto vývoje se mi moc nelíbí a také pokusím se vysvětlit proč.

Mnohokrát jsem slyšel, že problémem socialismu je ztráta části majetku úspěšných lidí, tím i ztráta motivace o tento majetek pečovat a rozmnožovat jej. Nemyslím si že by vlastnictví hmotných věcí mělo takový význam. Myslím si, že hlavní význam věcí tkví v jistotě, kterou nám dává jejich vlastnění. Dům představuje pocit jistoty, jeho vlastnění je pak iluzí, že je tento stav trvalý.

Představme si člověka majícího za minulého režimu slušné postavení a moc. Po revoluci mu majetek zůstal. Měl i nějaké kontakty, takže se mu podařilo najít práci s mírně nadprůměrným platem. Z tohoto platu si tento člověk může dovolit lepší auto, pračku, televizi, ... . Může sledovat v televizi 15 kanálů, navštívit noční bar, v knihkupectví má větší výběr knih, ... . Podle velikosti jeho životní úrovně by jeho život měl být kvalitnější, ale skutečně bude spokojen? Myslím si že většina lidí v jeho pozici by dala přednost minulosti. Dala by přednost moci a postavení před majetkem.

Proto si myslím, že moc a postavení je hybnou silou vývoje. Pro bohaté lidi může být vlastnění věcí odznakem jejich úspěšnosti, ale k tvrdé práci je může motivovat těžko. Pro chudé lidi je majetek tím, co je nutí jít do práce. V případech kdy touha jít do práce ochabuje je člověk nucen žít na dluh a jít do práce ho přinutí dluhy. Všichni se schodnem že dluhy se musí splácet a proti nepoctivým dlužníkům se musí tvrdě zakročit. Naproti tomu tvrdě potírat ty co si chtějí vydělávat jen tolik co potřebují na věci nezbytně nutné pro život dost dobře nejde.

Přesto se tak děje ve formě minimálních odvodů pojistného, pracovní doby a svázání nároku na různé sociální dávky na odpracovanou dobu. V mnoha případech nárok na dávky zaniká, ale povinost platit sociální pojištění ne. Jinými slovy, nárok na sociální dávky nemá ten co odvádí daně a sociální poplatky, ale ten co se účastní divadla zvaného sociální stát a splňuje jeho pravidla. A to je ten příspěvek socialismu. Lidi chápou, že poskytovat sociální podporu všem co by ji chtěli nejde. Proto se musíme všichni podílet na vytváření hodnot, aby se ti co se ocitnou v nesnázích mohli čerpat sociální podporu.

Bohatým o ty malé peníze tak moc nejde, stejně to zboží co se za ně dá koupit valnou hodnotu nemá a od těch chudých závistivců mají pokoj. Chudý člověk má pak pocit jistoty, že když mu porouchá nějaký ten brak zakoupený v supermarketu za městem, může si koupit nový. Když bude nemocný, tak mu třeba nějaký doktor pomůže. I když ví, že nestrčí-li mu něco do kapsy, je to dost nejistý. Ale lepší něco než nic. V dávných dobách tomu tak nebylo a doktora si mohli dovolit jen ti bohatí.

Zdálo by se že pomineme-li ty ekologický blázny, kterým vadí že to moc zatěžuje životní prostředí, tento systém vyhovuje všem. Já se mezi ty ekology nepočítám (i když s nima sympatizuji) a nevyhovuje mě taky. Strašně rád mám k věcem vztah a vlastním je dlouho. K zboží prodávanému v běžných obchodech se mi ten vztah hledá těžko a na jiné bohužel nemám. A pokud i přesto si nějaký ten vztah vytvořím, věci se strašně rychle rozbijí, nebo morálně zastarají. Zdá se mi že ty nové mě nic navíc nepřináší.

Svět běží vysokým tempem na místě. Kdo neběží s ostatníma není in. Lidi co běží jsou z toho velmi unavení a deprimovaní. Přenáší své pocity na ty co pracovat nemusí. Ze světa se vytrácí slušnost, vlídnost a nadhled. Po mnohaleté morální devastaci komunistama, zde máme novodobý sociální kapitalismus. Na kulturu není moc času a přežívá jen ta co se snaží přizpůsobit moderním trendům. Unavení lidi potřebují oddechovou kulturu.

Nějak mě psaní tohoto článku deprimovalo natolik, že nemám sílu napsat závěr.

zpět